Výkonnost Petra Vakoče celou sezónu měla stoupající tendenci a i pro něj mohl být okruh svým profilem příznivý. Což koneckonců dokázal svou aktivitou. Nejenom tím, že se dostal do úniku, čímž - předpokládám - realizoval předzávodní taktickou variantu, ale i tím, že po dostižení úniku se snažil v hlavním poli vydržet co nejdéle a určitě i tím, že když ho odpárali, tak nezabalil, byť dojel úplně poslední. V takovém závodě se i tato aktivita počítá a vypovídá cosi o závodním charakteru Petra Vakoče. Nevím, jak to má aktuálně se smlouvou (z médií prosáklo, že o něj má zájem Piotr Wadecki do CCC, v jiných obvykle dobře informovaných zdrojích spekulují, že v úvahu připadá Corendon – Circus), ale možná i tento obraz může být pověstnou poslední kapkou, která rozhodne.

Ostatní kluci – vyjma Zdeňka Štybara – už tolik vidět nebyli a závod nedokončili. Zda a jak pomohli Zdeňkovi, na to se ho příležitostně zeptáme, ale byl to jejich předem avizovaný úkol a dá se předpokládat, že udělali, co bylo v jejich momentálních silách.

Tak tedy v nejdůležitější a nejsledovanější kategorii se do cíle dostali dva naši cyklisté, přičemž Zdeněk je klasifikován na 13. místě. A to byl divák i příznivec naladěn – a právem s ohledem na Zdeňkovi kariérní výsledky, jeho výkonnostní a výsledkový růst i jeho závodnický naturel – hodně optimisticky a víra a přání medaile, nedejbože titulu, nebyla vůbec v rovině sci-fi. Už jen fakt, že v posledních letech můžeme díky našim nejlepším cyklistům oprávněně doufat v mety nejvyšší, je velmi příjemné a sympatické. Jenomže jestliže v minulosti bychom 13. místo považovali za výborné umístění, tak pod dojmem velkých očekávání je stejné umístění vlastně lehkým zklamáním. A to předpokládám, že to máme my Češi nastaveno asi takto: světový šampion z České republiky, kdyby náhodou ne, pak Peťo Sagan. Jenže Peter Sagan na rozdíl od Zdeňka Štybara měl na to, aby svým závěrečným – přestože opožděným – útokem dokázal, že připravený byl výborně a že  - jak se nechal slyšet – ti, kteří mají slabší týmovou podporu, mají v závodě k dispozici jen jednu rozhodující ránu. Peter tentokrát o fous minul. Nelze mu však cokoli vyčítat.

Takže jak vlastně hodnotit dva naše muže v cíli, jednoho bojovníka do posledního dechu, ovšem v cíli před sběrákem, a jednoho na 13. místě? Emočně jsem sám pociťoval určité zklamání, byť mi neuniklo, že Zdeněk dorazil do cíle v malé skupině top hvězd světového pelotonu (Kristoff, Avermaet, Fuglsang atd.) 70 vteřin za vítězným Madsem Pedersenem a že byl nejlepší z týmu jeho zaměstnavatele Deceuninck – Quick Step. Podíval jsem se proto podrobněji na celkové výsledky, které dosáhli jednotlivé země: 

• 6 zemí startovalo s jedním člověkem a z nich se dostal do cíle jen jediný: Kostaričan Amador z Movistaru
• 6 zemí postavilo na start po dvou mužích, do cíle dorazil jediný, na předposledním místě Švéd Eriksson z PCT Riwal
• 3 cyklisty měla na startu Litva a do cíle dojel na 21. Skujinš z Treku
• 8 národů mělo na trati po 4 závodnících, do cíle dorazili pouze tři: 5. Peter Sagan a dva Američané na začátku páté desítky
• Kazaši a Portugalci postavili po 5 lidech, v cíli jediný: na 10. místě bývalý mistr světa Costa
• 9 zemí mohlo nominovat po 6 cyklistech, mezi nimi i naše reprezentace, Kanaďan, Polák, Ir ani Rus do cíle nedorazil žádný, jediný Rakušan Grossschartner byl 30., dva Britové (domácí!) obsadili 26. a 31. místo, Norové a Švýcaři byli klasifikováni po 3 lidech, nejlepší Kung 3., Kristoff na 7. místě vyhrál spurt devítičlenné Štybarovy skupiny
• 7 lidí měla na startu Kolumbie, v cíli 3, nejlepší Betancur 14.
• 8 zemí mohlo díky bodům v UCI žebříčku postavit na start po 8 lidech, Slovince v cíli reprezentoval Pogačar na 18. místě, Australany na 24. místě Matthews, Němci dorazili do cíle ve dvou, z nich lepší Degenkolb na 15. místě, Francouzi proťali cílovou pásku ve 3, ovšem nejlepší Gallopin 23., tři dorazili na pásku i Nizozemci, nejlepší 20. Terpstra, nejvíc se v cíli objevilo Belgičanů: 5, Van Avermaet 8., ostatní ve čtvrté desítce,
• Španělé odstartovali díky vlastnictví dresu mistra světa v 9 lidech, v cíli byli 3, díky bratrům Izagirrovým evidují 9. a 16. místo
• Závod ovládli Dánové a Italové a to nejenom Madsem Pedersenem, novým světovým šampionem, resp. Matteo Trentinem na 2. místě. Oni totiž – minimálně podle počtu lidí v cíli, resp. jejich umístěním – měli také největší týmovou podporu: dánského vítěze doplnil na 6. pozici krajan Valgren a na 9. Fuglsang, Italové na tom byli ještě lépe: 4. Moscon, 11. Colbrelli a 25. Bettiol

Viděno pouze těmito číslo, v závodě MS elite nás předčili Italové, Dánové, Španělé, Belgičané, Švýcaři a Norové – světové cyklistické velmoci. Srovnatelně snad lze porovnat naše čísla s výsledky Slováků díky umístění Petera Sagana a Portugalců díky Rui Costovi. Obdobně se lze dívat na porovnání s Kolumbijci, Francouzi, Nizozemci či Němci. Vezmeme-li v úvahu, že v národním žebříčku UCI jsme byli na konci srpna na 16. místě a že z porovnání států – Austrálie, Slovinsko, Británie, Rakousko, Polsko, které jsou v žebříčku před námi, se můžeme pochlubit lepším výsledkem, a že ze zemí, které jsou v žebříčku za námi, nemůže žádná říci, že zajela lépe, pak lze hodnotit naše vystoupení jako minimálně velmi dobré. A uvědomíme-li si, z jaké základny a všeobecné domácí podpory se rekrutují naši nejlepší, a kolik lidí i kvůli tomu máme v nejvyšších patrech světové cyklistiky, pak náš výsledek získává ještě trošku lesku navíc.

Takže díky kluci, zvláště díky Zdeňku, díky Petře, že vás bylo vidět, že máme v absolutní špičce zastoupení a že můžeme i nadále doufat, že to jednou klapne – tedy cinkne!